Jeďte tam, to musíte vidět, než pozůstatky po sovětské armádě zmizí…

My jsme ale nezačali čistě armádní minulostí, nejprve jsme se vydali do přírody, do oblasti CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. Do kraje neskutečných pískovcových skal, rybníků, kaňovů a hradních zřícenin.

Našli jsme poměrně hodně bizardni ubytování v centru České Lípy. Bylo to fakt hodně hodně veliké a hodně hodně divné. Bohužel jsem si tam neudělala moc fotek, ale ty schovky v domě byly až neuvěřitelné.

1. den: Peklo – ráj skautů

Když máte doma skauty, nemůžete v této oblasti vynechat návštěvu Skautské skály, jinak také nazávané Skály smrti v Pekle.

Popravdě v tomto okamžiku nevím důvod pojmenování Skautská, kromě vyobrazení skautské lilie na jedné ze stěn, ale zjistím a doplním. Skála smrti je přídomek, který způsobilo údajné velké množství úmrtí, ať už nešťastnou náhodou či jinak. V některých zdrojích se dozvíte o negativní energii tohoto místa, ale my ji rozhodně necítili. Rozhled z vrcholku skály je vážně milionový, a to jsme se na cestu teprve vydali.

Pokud vás tato lokalita zajímá, doporučuji si přečíst text na stránkách Českého rozhlasu.

Z České Lípy jsme se vydali po červené turistické značce do Pekla. Naše první zastávka byla u pomníku italského vojáka, zastřeleného na sklonku války příslušníkem SS. Jeho ostatky byly v roce 1994 exhumovány a přeneseny do vlasti, viz vets.cz.

O kus dál najdete ještě pomník obětem pochodu smrti, kteří se nevrátili z koncentračního tábora.

První další zastávkou právě Skautská skála. Pískovcový útvar se zvláštním kouzlem jsme zdolali a užívali si rozhledu na rybíky Dubice a podezřele sopkovité vršky kopců v dálce.

Pak už se vydáváme po červené značce do rokle, která kdysi sloužila jako úkryt místním v dobách několika válek. Užijete si tu chůzi po povalových chodníčcích i tunelem v pískovcové skále. Mezi lety 2019 a 2020 bylo peklo zavřené a skály sanované, teď už to bude jistě bezpečné.

Budete hádat, jaké postavy jsou po cestě do pískovce vytesané a v druhé polovině cesty narazíte na domek vytesaný do skály.

Co mě z historie naprosto fascinovalo, byla informace na tabulích, že na počátku 20. století zde hrabě Kounic vytvořil romantickou krajinu a po Robečském potoce se dalo jezdit na loďkách. Je fascinující hledět na džungli průrvy a představovat si, jak tu šlechta plula na člunech.

Na konci cesty dojdete do vesnice Karba, kde se roubenky choulí k pískovcovým skalám. Najdeme zde i železnicní viadukt. Zpět na ubytování jsme jeli vláčkem z malebné zastávky Zahrádky u České Lípy. Nádherný výlet. O to lepší, že počasí nebylo nic moc, a tak jsme měli Peklo takřka sami pro sebe. Určitě stojí za návrat.

Druhý den – Paintballový ráj a letiště Hradčany

Druhý den, to byla vážně lahůdka! Nejprve jsme se vydali podél Ploužnického potoka a kolem soustavy Novodvorských rybníků. Autem jsme zajeli do Ralska a vydali se prozkoumat opuštěnou oblast po ruské armádě.

Opuštěná oblast, kde se o víkendech jistě dobře střílí barvičkama.

Pokud jsem zjistila správně, rybníky v této oblasti spadají pod Vojenské lesy. Oblast se používá jako velké hřiště paintballu, ale naše pocity byly docela stísněné.

Hradčany – ta pravá legrace

Nejprve vidíte čerstvě opravené paneláky podél pravého chodníku, další jsou v rekonstrukci a další opravdu pamatují Rudou armádu:

Vlevo je příchod jako by nic, ale jak postupujete podél paneláků, začíná to být vážně zajímavé

Ještě ten den jsme se vypravili na hřeb výletu, do Ralska. Našli jsme parkovací místo na začátku obce a vyrazili podél paneláků.

Nejprve jdete kolem krásně zrekonstruovaných budov, další byly stále v procesu a posledních šest pětivchodových bloků bylo v tom stavu, v jakém ji po vystěhování ruských vojáků v roce 1991 neznámí snaživci vyrabovali. Mezi domy roste vysoká tráva, chodníky zmizely, stromky raší i z balkonů bez zábradlí.

V panelové skořepině chybí nejen veškeré zařízení a sanita, ale i trubky, dráty, všechno. Někde jsme viděli svazek drátů ustřižený u stěny, zbytek jim asi nestál za to.

Stěny zdobí sovětské noviny Pravda, proč s nimi tapetovali, to netuším.


Když jsme se dost pokochali urbexem, vydali jsme se na hradčanské letiště. Za druhé světové ho využívala Luftwafe, po válce československá armáda a od roku 1968 armáda sovětská. Dráha se jeví nekonečná, ale má asi 2,5km. Podél jsou funkční hangáry na ultralighty, ale v dálce také hangáry vybudované pro Rusy, ze kterých je skvělý výhled.
My jsme viděli někoho, jak se učí řídit a projížděly kolem nás slečny na inlinech.

Hradčanské letiště – mizí v nekonečnu v obou směrech

Čapí skála

Nic není moc ideální, v České Lípě jsme plánovali týdenní pobyt, ale bohužel mě sklátil šílený virus a byla jsem jak placky. Krásné počasí, příroda za rohem a já s kapesníkem připlácnutým k nosu… Bylo mi strašně líto, že bych měla přijít o dovolenou – ale to zažila spousta lidí. Sebrala jsem odvahu a vydali jsme se ještě do srdce pískovcových skal Kokořínska.

Zaparkovali jsme při lesní cestě nedaleko Dřevčic a po žluté husí scesce směr písek, skály, les, příroda, výhledy do krajiny.

Na mapě jsem našla tuto skálu pod názvem Husa, ale my jsme jí říkali Čapí. Pod samotnou skalou je převis, kde se dá udělat oheň a přespat. Předpokládám, protože jsme viděli následky této činnosti.

Ačkoli jsme cestou skutečně chcípala, stálo to za to. Po cestě máte na výběr několik tras, takže se nemusíte vracet stejnou cestou, myslím, že se dá říct, že krásně zvládnutelné i s menšími dětmi.

Z více míst na trase se můžete kochat širokoúhlým panoramatem.

Tipy na další výlety

  • Bobří soutěska s vodopádem nedaleko Kravař
  • Průrva a meandry Ploučnice, tak na tu se vážně chystám
  • Skalní hrad Sloup v oblasti, která byla obývána již za doby kamenné
  • Modlivý důl, Svojkov
  • Tvr Jiljov…