První návštěva těchto pohádkových pískovcových útvarů pro mě byla naprostým objevem. Nechápala jsem, jak mi mohly uniknout. Ale kupodivu nejsem sama. Mnohokrát se mi stalo, že jsem chtěla někomu dát tip a řekla, že do hodiny a půl od Brna je neskutečné skalní městečko nebo impresivní pískovcová rokle, byli překvapení, že to netušili.
Budislav
Ze všeho nejraději se toulám v přírodě, ale náš úplně první výlet začal okruhem po Budislavi a ten rozhodně stojí za to. Ten největší okruh jsme se Slepičkami podnikly, když se smrákalo, a západ slunce byl naprosto jedinečný.
Budislav není žádná puberťačka. Tato docela roztahaná obec vznikla někde ve 13. století. Domky se rozprostírají na velkém prostoru, některé z nich jsou rekreační, najdou se tu nádherné roubenky a jiné stojí přímo na pískovcových skalách přímo v obci.
V Budislavi rozhodně doporučuji dát si ovocné knedlíky v hospodě Na Skalách. Když jsme byli naposledy, byly knedle vynikající a pan majitel říkal, že droždí berou z pivovaru. Doufejme, že svou kvalitu udrželi.
S Toulovcovými Maštalemi to není tak jednoduché, že byste někam dojeli, prošli trasu a zase to zabalili. Rozhodně doporučuji rozfázovat do několika výletů a volit spíš sušší počasí.
Na místa, co se vážně nazývají Toulovcovy Maštale, tedy schovku loupežného rytíře, se krásně dostanete z placeného parkoviště Vranice, vyrazíte krátce po cyklostezce, navážete na červenou turistickou stezku, pokocháte se jak pokojíčky maštalí, tak Oslí chodbu. Většinu míst zde vytvořila příroda, ale lidi jí trochu pomohli, aspoň tím, že místnosti popsali. Pokud jdete s malými dětmi, zkraťte si to přes cyklostezku středem.
Jeden z našich nádherných výletů do této oblasti byl dvoudenní, jeden den procházka po Budislavy, ale přespat jsme jeli do penzionu u Nováků v Bítovanech. Trochu se bojím, jestli náhodou penzion nezměnil majitele. Osobně se mi to zdál příliš ambiciozní podnik, který by se báječně hodil někam do středu oblasti Unesco nebo tak. Suroviny do kuchyně měli z přesně jmenovaných zdrojů, maso by si do restaurace nejspíš došlo po vlastních i slepice snášely někde poblíž.
Přitom ubytování bylo nádherné, moderní, jen to všechno nějak nesedělo v malé obci ztracené v moravské krajině. Moc jsme jim drželi palce, aby se udrželi.
Pivnická rokle
Můj muž si vybral jako startovní místo Dolany, část obce Zderaz, ale tu silnici do osady jsme vážně nečekali. Bohužel jsem si to nefotila a google street se tam neodvážilo. Ale i to je součást zážitku. Je zde tam pět šest stavení. Tehdy tam nebylo moc turistů (vlastně mám dojem, že vždycky všude jezdíme mimo sezonu), takže jsme pohodově zaparkovali a vyrazili.
Na fotce vpravo je stezička, kterou uvidíte, když do rokle vstoupíte. Hned je vám jasné, že jdete potokem.
Kromě různých převisů a erozních útvarů najdete opo cestě i písekovcové jeskyně. Je to malé dobrodružství pro zapálené geology. Okraje stěn rokle jsou i 15m nad dnem rokle. Uvidíte tu popadané stromy i tůňky. Asi bych tudy nechtěla chodit po nějakých výrazných deštích.
